Nový život Kapitola první: Vzpomínky

24. dubna 2011 v 20:03 | Cannai Uzumaki |  Povídky
…Co jsem vlastně udělala tak hrozného? přemítala jsem. Vždyť jsem neudělala nic! Jen jsem nechtěně rozbila jednu misku! A omluvila jsem se za to! Nebo že bych se omluvila málo? Rozhodně byl Mistr dost naštvaný… Ne! Už jde sem! Proboha, co mám dělat? Co mi udělá tentokrát? Zbije mě? Bude na mě zkoušet nějaký pokus? Nebo něco horšího? Pomoc!...
Vyděšeně jsem se na posteli zvedla a zrychleně dýchala. Byla jsem jako v transu. Proč mě ty sny musí pořád provázet? Z chvilky nevnímání mě vytrhla až ostrá palčivá bolest v rameni, která se pozvolna rozšiřovala do celého těla. Instinktivně jsem sáhla rukou na určité místo a jasně cítila, jak je pečeť horká a neskutečně bolestivá na dotek. Zabojovala jsem se slzami, pak jsem roztřeseně vstala a došla do kuchyně pro vodu. Cestou jsem se pomalu uklidňovala a když jsem se konečně napila, ucítila jsem v těle rychle se rozlévající chlad, působící jako dokonalý lék na teď již slušnou rychlostí se rozšiřující horečku. Klid. Bolest ustupovala a já si opět připadala jistější. Podívala jsem se na budík a když jsem podle ručiček odhadla půl páté ráno, začala jsem se oblékat. Na akademii se začínalo v šest a když tam budu dřív, nic moc se určitě nestane. Podle zvyku jsem si vyčesala vysoký culík a oblékla se rychlostí blesku. Ušklíbla jsem se nad myšlenkou, že bych si snad měla začít měřit rekordy v rychlosti oblékání. S trpkostí jsem si vzpomněla, že tohle mě Mistr naučil taky. Pokud jsem přišla o dvě minuty později, byla to vždy skoro půlhodina práce navíc, takže jsem radši byla dochvilná, někdy až příliš, jen abych nemusela mít delší směnu. Ne že bych snad byla lenoch. Ale práce, jakou jsem musela dělat tam, byla nejen těžká, ale především jí bylo moc. Nikdy jsem tedy nepřišla nikam pozdě, maximálně příliš brzy. Rychle jsem si sbalila nejnutnější a vyrazila. Na akademii jsem dorazila kolem páté. Vrátný, který měl noční mě okamžitě bez delšího vyptávání pustil dovnitř. Měla jsem pocit, jako by mi všichni četli myšlenky, hlavně tu Zpět do postele už ne!, která byla zřejmě nejčitelnější. Podle zvyku jsem odemkla naši společenskou místnost a vybalila se na svém stole. Nikde nikdo. Prozatím.
……………………………….
Neměla jsem ani ponětí, kolik minut už odběhlo od doby, kdy jsem přišla, když jsem uslyšela kroky na chodbě. Pozorně jsem se do nich zaposlouchala a zjistila, že jde jen o jednu osobu. Proto jsem se rozhodla zůstat zticha a pokud možno nenápadně zjistit, o koho jde. Než jsem nad tím ale chtěla začít přemýšlet, vešla osoba do místnosti. Zrychlil se mi tep a začala jsem přemýšlet možná až moc rychle. A… víte jaké vlastnosti má Sharingan? Jestli osoba doteď nevěděla, kdo tu sedí, tak teď jsem jí perfektně pomohla zjistit to. Začala jsem se neovladatelně třást. Mimochodem, sharingan mě napadl až později, spíš jsem měla pocit, jako by mě ten člověk nějakým způsobem cítil. Proti své vůli jsem se roztřásla ještě víc a v tu chvíli kroky ustaly, což mě ještě víc utvrdilo v původním přesvědčení. Měla jsem co dělat, abych se nezhroutila. Bylo to skoro jako v tom snu, až na to, že teď to bylo v živé realitě. Že bych se teď měla vidět s Orochimarem? Bože, ne, jen to ne! "Anko, jsi v pořádku?" Jakmile jsem si uvědomila, čí hlas to byl, rychle ze mě veškeré napětí sjelo. "Jasně… Vyděsil jsi mě… Jsem ráda že jsi to ty, Kakashi," vydechla jsem omluvně. "Že jsem to já? Anko, ty vtipkuješ, že jo?" "No, ani moc ne…" vyhrkla jsem smutně, a vylíčila mu sny, co mě už delší dobu provázely. "Nechápu to." "Taky ne. Tušíš v čem by mohl být problém? Nejspíše to bude souviset s prokletou pečetí… Kdy se takhle projevovala?" "Ve chvílích, kdy se semnou pokoušel Orochimaru spojit. Ale nevím proč by to teď dělal, stejně jsem pro něj nula…" "Třeba si uvědomil že tě potřebuje… Mám strach, že by tě to mohlo zabít…" "Posíláš mě za ním?" "Proboha ne! Ale nevím co se bude dít dál Kdy to skončí?" Čteš mi myšlenky, pomyslela jsem si trpce. Kdy už to skončí?
Pokračování příště…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Kotaichi Kotaichi | Web | 24. dubna 2011 v 20:52 | Reagovat

ráda spřátelím, co chceš na diplom? :-)

2 Tyno10 Tyno10 | Web | 24. dubna 2011 v 22:22 | Reagovat

zajímavý akorát by se to líp četlo kdyby jsi dělala častěji odstavce =)) jinak máš pěkný styl psaní =)

3 Saki-san Saki-san | Web | 25. dubna 2011 v 10:48 | Reagovat

fejkovní:D

4 iwka iwka | Web | 25. dubna 2011 v 15:20 | Reagovat

Souhlasím s týnou a taky by možná neuškodilo kdyby jsi to trochu prodloužila. Vlastně se v tom jednom díle nic moc nestalo a někdy je to docela zmatené!

5 Tajemná elfka Tajemná elfka | Web | 25. dubna 2011 v 15:46 | Reagovat

Já jsem z toho taky trošku zmatená,ale myslím,že je to super začít takhle neurčitě :) Jinak je to bezva kapitolka ...:)

6 marketa251996 marketa251996 | Web | 20. května 2011 v 7:51 | Reagovat

Nejprve jsem se vůbec neorientovala, kdo to vypráví, a pak mi začalo rejdit hlavou, že by to mohla být Anko... A taky že t byla Anko :D

7 Lucy Uchiha Lucy Uchiha | Web | 29. července 2011 v 11:44 | Reagovat

Hezky, mě to zmatené nepřišlo :)

8 Aya Aya | E-mail | Web | 15. října 2011 v 18:19 | Reagovat

To bylo krásně napané doufám že bude co nejdříve další =))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama